Vysoce citliví lidé a trauma

Elaine Aron, 28. 11. 2007

Původně publikováno v newsletteru Comfort Zone v listopadu 2007.

Doufám, že se nikdo z vás nezotavuje z traumatického zážitku. Ale pokud tomu tak je, jako vysoce citlivý člověk (HSP) potřebujete odbornou pomoc. Shodou okolností mám kamarádku, dr. Camille Wortmanovou, která je odbornicí na traumata, a také další kamarádku, jež pracuje s osobami, které se staly obětí dopravních nehod. Takže jsem byla dobře připravená, když se nedávno jeden z mých vysoce citlivých přátel stal obětí nehody.

Trauma je definováno jako „prožití (coby účastník nebo svědek) události nebo událostí, při nichž došlo ke skutečné smrti nebo ohrožení smrtí anebo k vážné újmě na zdraví, poškození vlastnímu či jiných osob, popřípadě ke zjištění, že došlo k neočekávané nebo násilné smrti, vážné újmě na zdraví nebo hrozbě smrti či zranění, kterou zažil člen rodiny nebo někdo blízký“.

„Trauma“ patří ke slovům, která jsou poměrně nadužívaná, takže je dobré začít definicí, tentokrát z Diagnostického a statistického manuálu Americké psychiatrické asociace. Tato definice je součástí popisu posttraumatické stresové poruchy (PTSD). Pokud chcete znát její symptomy, můžete je najít ve výše uvedené knize nebo v nějaké verzi uvedené na internetu. Ne každé trauma vede k PTSD, ale každé trauma vede k některým symptomům, jež se projevují u PTSD. Rozdíl je v jejich množství a době trvání.

Potíž s traumatem pro vysoce citlivé lidi (HSP) spočívá v tom, že stačí, aby nás postihla menší událost, protože i menší dopravní nehoda nás může přimět živě si představit „skutečnou smrt nebo ohrožení smrtí anebo vážnou ujmu na zdraví“. Můj přítel si pak celé týdny po události představoval automobilové nehody – nejen emocionální vzpomínku, ale kdykoliv řídil, představoval si možnost, že se to stane znovu.

Co se stane po prožití traumatu, zvláště u vysoce citlivých lidí (HSP)

Po traumatu budete v podstatě událost do jisté míry znovu a znovu prožívat, budete o ní mít znepokojivé sny i rušivé myšlenky během dne. Budete se chtít vyhnout jakémukoliv místu nebo činnostem, které vám ji budou připomínat, budete se cítit citově otupělí a neschopní se radovat a budete celkově rozrušení. Budete neustále nervózní, nebudete schopni usnout nebo se budete budit uprostřed noci. Aby se daly považovat za skutečnou poruchu, musí alespoň některé příznaky trvat nejméně měsíc a narušit váš každodenní život. Na tom, zda trpíte skutečnou poruchou, příliš nezáleží– snad kromě případů, kdy pojišťovny chtějí diagnózu, než zaplatí léčbu. A popis možných příznaků pomáhá v tom, že víte, že ostatní mají stejné příznaky; že jste se „úplně nezbláznili“.

Ačkoliv jsem neprovedla žádný výzkum traumat a HSP, jsem si jista, že jsme náchylnější k tomu, aby nás trápilo, a možná i náchylnější k rozvinutí poruchy. I když vaše reakce nebude takto kritická, jako vysoce citlivý člověk prožijete událost silněji než ostatní, budete o ní více přemýšlet, zaměříte se na to, jak se vyhnout tomu, aby se opakovala, budete o ní mít živější sny (protože máte živější sny obecně), budete cítit více emocí a tím vším se více rozrušíte. Takové jsou příznaky a tak se chováme ve stavu rozrušení, do něhož se dostáváme snáze než ostatní lidé.

Trauma může vést i k depresi a úzkosti a i k nim jsme náchylnější, zejména pokud jsme je měli v minulosti. Můj přítel měl sklony k depresím a po nehodě se skutečně stal depresivním.

Jak situaci zvládnout, aby byla méně traumatická

Léčba posttraumatické stresové poruchy klade důraz na to, aby postižený o tomto zážitku hovořil zejména s dalšími lidmi, kteří si něčím podobným prošli. Některé studie zjistily – stejně jako jsem zjistila já jako terapeut –, že pomáhá, pokud se o události mluví znovu a znovu, i když se vám nechce. Když jsem terapeuticky pracovala se svým přítelem, musela jsem trvat na tom, aby se mnou celou událost několikrát znovu prožil. Pokaždé sám sebe překvapil náhlým pláčem.

Všichni lidé jsou společenské bytosti, kterým se daří lépe, když svobodně sdílí své pocity – pláč, vztek, strach. Naše emoce jsou tu hlavně proto, aby ostatním ukázaly náš vnitřní stav. Zjistilo se také, že pomáhá vést si deník, i když lépe funguje, když někdo bude číst to, co píšete.

Myslím, že tato léčba prostřednictvím vyjádření našeho vnitřního stavu nám opravdu prospívá, protože jinak bychom určitě znovu prožívali zážitek ve své hlavě. Vysoce citliví lidé však hlavně musí mít toho správného člověka, který jim naslouchá – někoho, kdo po určité době nedojde k závěru, že přeháníme nebo že už je na čase to překonat. Pro někoho je zotavení velmi pomalé, a pro někoho jiného se tak stane jednoho dne téměř náhle. Stud za příznaky, které se u postiženého projevují, může jen zpomalit jeho návrat k pocitu, že je na světě v bezpečí.

Ten ztracený pocit bezpečí byl samozřejmě částečně jen zdáním, jak ví každý vysoce citlivý člověk. Po traumatu cítíme, že se život navždy změnil. Svět se zdá plný nebezpečí. Jak byste se mohli z něčeho radovat? No, znovu se to naučíte, i když to bude nějakou dobu trvat. Alespoň teoreticky vás to může lépe připravit na prožití nějakého budoucího traumatu. Budete již vědět, jaké to je a že nepříznivé emoce postupně vymizí. Ale pro vás, vysoce citlivého člověka, je důležité udělat vše, co můžete, abyste si pomohli překonat dobu po prožití traumatu. Jinak může být vaše silná reakce vysoce citlivého člověka stejně traumatická, jako byla samotná událost.

Co můžete udělat?

• Smiřte se s tím, že musíte zastavit a přeřadit na nižší rychlost. Ne navždy, ale na víc než pár týdnů, nebo dokonce dva měsíce. Například můj přítel, který prožil výše zmíněnou nehodu, chtěl opravdu pokračovat ve svém životě. Nicméně to nefungovalo. Musel si vzít pár dní volna a pak na nějaký čas omezit práci. Jak dlouho to potrvá, závisí na tom, zda máte fyzická zranění, na tom, co pro vás událost znamená, a na podpoře, které se vám dostává od rodiny, přátel a zdravotníků. Ale myslím, že první reakcí bývá pokusit se vrátit k životu, jaký jsme žili těsně před onou událostí. To není možné.
• Nepodléhejte přirozeným sklonům vyhýbat se věcem, které mají co do činění s traumatem, zejména pokud mají být nadále součástí vašeho života. Například po autonehodě se musíte co nejdříve vrátit k řízení. Zvláště vysoce citliví lidé se chtějí vyhnout riziku, ale teď není vhodná doba na tento aspekt vaší osobnosti. Ať je třeba přitom někdo další s vámi, ale vraťte se k této činnosti.
• Používejte své obvyklé metody, které vám pomáhají snížit rozrušení – meditujte, modlete se, pobývejte v přírodě, ve vodě (koupejte se, plavte nebo relaxujte v teplých pramenech), cvičte. Myslím, že modlení během koupání v krásném jezeře by mohlo být perfektní! Pro některé lidi. Jiní budou chtít více zahradničit, být se svými zvířecími mazlíčky, dívat se na komedie, dát si masáž nebo poslouchat hudbu. Dělejte více toho, co vám pomáhá.
• Používejte pozitivní rozptýlení, a nejen svou práci. Ve chvílích, kdy s nikým o té události nemluvíte nebo právě neděláte práci, kterou musíte udělat, věnujte se více věcem, jež by vás normálně bavily. Zabývejte se některou z příjemných činností, které jsou uvedeny v tomto článku. Můj přítel poslechl můj návrh, který jsem mu poslala e-mailem, a odjel na den do přírody, odpočívat do chatky uprostřed lesa, protože po nějakou dobu nebyl schopen chodit na túry. Dělejte tyto věci, i když z nich nemáte žádné potěšení. Má to vliv na váš nervový systém.
• Věřte mi, vysoce citlivý člověk bude mít po traumatu nějaké zdravotní problémy. I psychické trauma ovlivňuje celé tělo. Výsledkem je únava. Dostatečně spěte, i kdybyste museli užívat léky na spaní (ale poraďte se se svým lékařem – pozn. překladatele; vyvarovala bych se Ambienu – může mít neobvyklé neurologické účinky). Opakuji, snadno se unavíte. Pokud to jinak nejde, řekněte lidem, že jste nemocní, protože je to pravda. Všechna traumata jsou extrémně vyčerpávající pro každou část těla, ale hlavně pro nervový systém. A vy máte choulostivější nervový systém.
• Sežeňte si pomoc navíc, jež vám pomůže zorientovat se v možnostech léčení vašich zranění. Jste traumatizovaní a máte přijít na to, jaký způsob léčby je pro vás nejlepší, a to obvykle z příliš mnoha alternativ, z nichž každá nese určité riziko, že vám nepomůže, nebo že vám dokonce ještě přitíží. Sežeňte si pomoc – ať vám někdo jiný shromáždí informace z internetu. Vyhněte se však historkám o chirurgických zákrocích a podobně. Každý je v jiné situaci. Můžete to dokonce výslovně říct a pak případně dodat: „Nemyslím si, že by mi tohle teď nějak pomohlo.“
• Požádejte o všemožnou pomoc. Tohle je důležité. Někteří lidé vám rádi pomohou tím, že budou vyřizovat pochůzky, vařit jídlo, rozptylovat vás nebo vás poslouchat a podávat vám krabici papírových kapesníků. Možná jste typ, který se chce po traumatu stáhnout, bojí se zatěžovat ostatní. Ale pomoc, kterou vám přátelé poskytnou, je jen ujistí v tom, že také jim ostatní pomůžou, až to budou potřebovat.
• Všimněte si nápomocných cizích lidí. Ti vám mohou dát nový pocit naděje v lidskou rasu. I když jsme sami, když se nám něco stane, téměř vždy jsou nablízku lidé, kteří nám budou chtít pomoci. Mého přítele překvapila upřímná laskavost obou policistů, když dorazili na místo.
• Promluvte si s někým, komu na vás záleží, ohledně pocitů studu nebo lítosti. I kdybyste udělali něco, čím byste sami přispěli k tomuto traumatu, pravděpodobně to mělo dobrý důvod. Všichni také chápou, že nehody se stávají. A ano, když vás takto někdo uklidňuje, uklidňuje ho také to, že i on se může dopustit chyb.
• Nepodceňujte situaci. Ihned po úrazu se můžete ve skutečnosti cítit neobvykle dobře, pokud událost vyžadovala vaše schopnosti nebo jste čelili náhlému stavu nouze. Náhlé stavy nouze mobilizují hormony (adrenalin atd.), které nás připravují na nadlidské výkony. Kdysi dávno hořel náš dům. Během požáru můj manžel vyhodil z okna truhlu. Druhý den ji nedokázal uzvednout ani s kamarádem. Následující den po události nechoďte do posilovny ani nechoďte na túru dlouhou patnáct kilometrů, nenechte se unést tímto falešným pocitem nesmrtelnosti.

Opět doufám, že tyto rady nikdy nebudete potřebovat. Ale jako vysoce citlivý člověk (HSP) můžete snadněji prožít kritické události jako trauma a také býváte na události rádi připraveni. Nezapomeňte si tedy najít tento článek, až ho budete potřebovat.

Zdroj: https://hsperson.com/hsps-and-trauma/

Překlad: Institut pro vysokou citlivost