Jaký je rozdíl mezi vysokou citlivostí, hypersenzitivitou a přecitlivělostí?

Objevitelka tohoto osobnostního rysu, psycholožka Elaine Aron, důsledně hovoří o vysoké citlivosti (high sensitivity, v odborném prostředí sensory-processing sensitivity).

Vysoká citlivost se vždy týká celého člověka (jeho temperamentu) a pokládá se za trvalou a vrozenou. Tento rys není sám o sobě ani špatný, ani dobrý. 

O hypersenzitivitě (přecitlivělosti) se hovoří v medicíně zejména v těchto oborech:

• Imunologie a alergologie: hypersenzitivita imunitního systému, která se projevuje jako alergie, astma, ekzémy apod.
• Psychiatrie: hypersenzitivita v důsledku prožitého traumatu (např. při posttraumatické stresové poruše), hypersenzitivita jako součást diagnózy (např. poruch autistického spektra, schizofrenie). 

Hypersenzitivita většinou nepopisuje člověka jako celek, ale vlastnost jeho tělesného fungování nebo duševního prožívání. Pokládá se za projev jeho nemoci. V některých případech se jedná o něco, co bylo získáno a lze to „vyléčit“. (Kniha Přecitlivělost není slabost od Ilse Sand pojednává o vysoké citlivosti a její název vznikl v době, kdy u nás vhodná terminologie teprve vznikala.)

Často se v případě vysoké citlivosti hovoří o hypersenzitivitě. Náš institut však termín „hypersenzitivita“ příliš nepoužívá, protože ten vytváří dojem chyby – předpona hyper- naznačuje, že něčeho je příliš mnoho, nad normou. Vysoká citlivost je přitom normální varianta temperamentu, takže se nedá říct, že by vysoce citliví lidé měli něčeho z podstaty „příliš mnoho“. Záleží spíše na tom, jak se se svou vysokou citlivostí učí zacházet.