Jak jsem pouhou změnou vnímání odemkla svou životní energii

Jarka K., 29. října 2021

Nedávno jsem byla na pískovišti s malými synovci. Přišel k nám chlapeček, který působil smutně. Snažil se o pozornost svého tatínka, ten ale telefonoval. Okamžitě ve mně naskočil můj „instinkt“ nějak mu pomoci – začít si s ním povídat nebo hrát, povzbudit ho. Znám u sebe tento stav, kdy silně vnímám emoční potřeby druhých, proto jsem se ovládla a vyčkala. (Zeptala jsem se synovce, jestli si s klučíkem nechce hrát, a on odmítl. V tu chvíli jsem to brala jako lekci sobě. UVOLNI SE, SOUSTŘEĎ SE NA SEBE A NECH VĚCI BÝT. K chlapečkovi za chvíli přiběhla jeho starší sestra.)

Velkou část dospívání jsem strávila nasloucháním druhým, co se lidských vztahů týče. Jeden z mých rodičů je vysoce citlivý a jeho asketický a posmutnělý přístup k životu ještě posílil mou vlastní citlivost. Orientace na ostatní a jejich potřeby byla jednu dobu hlavním smyslem mého života. Sama jsem cítila, že mi na tom „něco nesedí“, ale nedokázala jsem to zastavit. Mnohé mi vysvětlilo setkání s knihou Rolfa Sellina Vysoce citliví lidé mezi námi.

Jedna jeho technika spočívá v tom, že napíšete tři až pět vjemů, které si zrovna uvědomujete. U mě to byly veskrze venkovní podněty – cinkot tramvaje, hučení lednice, bzukot mouchy… Druhá část techniky spočívala v tom, zavést pozornost DOVNITŘ, na SVÉ TĚLO ČI POCITY. Jakých pět vjemů si uvědomujete teď? Existuje tam změna vůči prvnímu seznamu? Ohohohó! Cítila jsem tlak na prsou, brnění v lokti, měla jsem žízeň… Tehdy mi to došlo. Většinu života jsem vnímala jen své okolí a nikdy se nenaučila zacílit pozornost k sobě.

Před dvěma měsíci jsem to úspěšně uplatnila v práci. Stála jsem ve skupince lidí a najednou se cítila velmi špatně.  Hrudník se mi svíral, zle se mi dýchalo, začala jsem být roztěkaná. Okamžitě jsem zacílila pozornost na sebe – do těla a do pocitů. EJHLE!

Celou dobu jsem byla napjatá a snažila se před ostatními působit zainteresovaně, odpovědně a kompetentně. Ta snaha mi rezonovala celým tělem. Zároveň jsem sledovala, jestli oni mou zainteresovanost a kompetentnost oceňují.

Proboha! Opravdu takovým blbým způsobem nakládám se svou energií, napadlo mě. Uvolnila jsem se a začala se soustředit na místa svého těla, která se cítila zle. Vykašlala jsem se na „zdání“ angažovanosti a kompetentnosti a prostě tam „jen stála“. Jako bych se napila živé vody – má energie se okamžitě srovnala a já se cítila báječně. Opravdu BÁJEČNĚ.

Od té doby  používám tento postup pokaždé, když se cítím zahlcená venkovními vjemy a nemůžu v té chvíli odejít. Funguje výborně.

Pomáhá v tom, co nás učí málokdo. Věnovat pozornost sami sobě – teď a tady.

Jarka K.