Vysoce citlivá švadlena a milovnice vůní
Příběh Ivety, 12. května 2024
Jsem Iveta… citlivka, švadlena, maminka, milovnice vůní a přírody. To, že patřím k vysoce citlivým lidem, vím teprve pár let. Když jsem to zjistila, hodně věcí se mi v životě začalo měnit a dávat smysl.
Proč se tolik straním lidí? Proč jsem tak jiná než lidi kolem mě? Najednou mi to secvaklo. Vždyť tohle u sebe nemůžu chtít předělávat. Doteď jsem se o to tak snažila. Jako dítě jsem často slýchala věty typu: „Musíš si víc věřit,“ „To si zvykneš“ apod. Asi to většina citlivých zná. Nikdy jsem se po těch větách necítila sebevědoměji a ani jsem si nikdy nezvykla.
Pamatuju si, když jsem na střední škole vyměňovala automaticky ústní zkoušení za pětku, protože jsem nechtěla stát před třídou a podstupovat ponižující akt ověřování svých znalostí. Pak jsem si celý den vyčítala, že jsem neschopná, když to nezvládám.
Nikdy ale není pozdě začít pěstovat vztah sama se sebou. Vždyť sami pro sebe jsme jediným člověkem, s kterým trávíme celý život. A tak jsem pomalinku začala. Těch ochranných skořápek a nedůvěry k lidem jsem si kolem sebe postavila hodně. Chvílemi je ten proces bolavý a nepříjemný, chvílemi krásný a veselý. Obojí k tomu patří a důležité pro mě je, že už sama sebe vnímám / cítím mnohem víc než dřív.
Co mi nejvíc pomáhá? Domškoláctví mého syna – propojuje mě s lidmi, kterým záleží na tom, aby naše děti měly pro svůj rozvoj jiné podmínky než my. Abychom neposílali dál takové ty „výchovné pravdy a metody“, které jsou jen zvykem, naprogramováním, a ne tím, co by bylo funkční a láskyplné. Pak mi ještě pomáhá nořit se víc a víc do sebe. Objevovat se, uvědomovat si, co je moje a co může být převzaté. Myslím, že je to pro mě asi největší oříšek a potřebovala bych mnohem víc samoty, než momentálně mohu mít. Kolem nás se toho děje tolik, že to snadno přehluší hlas uvnitř, a pak máme mnozí problém slyšet svou pravdu.
Poslední zhruba rok cítím velkou potřebu sdílet dál to, že je normální být nenormální, a tak jsem vytvořila facebookovou stránku Život v objetí. Chci tím vnést do prostoru trochu zpomalení, citlivosti a snad i podpory.